Poslední ČP v roce 2011 tentokráte v Ostravě

Neskutečné, jak to letí todleto. Závodní boulderingová sezóna dospěla ke svému konci, ale prdlajs ještě tu je Mejcup blátíčka 8-)! To ano, ale co se ČHS a ČP týká, tak opravdu dospěla ke konci. Rozloučení proběhlo na Ostravské půdě na stěně Tendon blok a na stěně v SP Avion. Od občanského sdružení jsme již zvyklí na velice kvalitní závody a néjinak tomu bylo i tento víkend v Ově. Stavěči předvedli nadprůměrný výkon a v kvalifikaci předvedli BOULDRY ve velkém, řekl bych až Americkém stylu. Dlouhé, vzdušné, pěkné pohyby… Slast pro mysl i aktin s myosinem ;), kůže neplakala, teplo se dalo zvládnout a komu by bylo šel se schladit na bouldry venka. Co jsem měl možnost zeptat se druhé skupiny bouldristů, tak prý v pohodě a žádné blátíčko tam po nás nezůstalo. V kvalifikaci jsem jako jediný s Martinem Stráníkem vylezl 7 bouldrů z osmi kousků a všechny se mi líbily, hned za námi postupoval Ondra Nevělík.

Následovala celkem dlouhá pauza, kterou jsme strávili v OC obědem, lítáním po obchodech, výborném kafíčku a nakonec koukáním na ženská těla nezadržitelně se drásající na TOPy. Pak nás odvedli na druhej konec Ostravy do izolace (né zas tak daleko to nebylo :) a aspoň si člověk mohl připadat jak modelka, když na něj všichni čuměli co to má na sobě po cestě zpátky). Izolace byla v konferenční místnosti Ikea a teda musím říct, že to bylo jak když to někdo vyrabuje :D vylámané dveře a tak =) no celkem vtipné :). Škoda, že chyběla rozlezovka, ale člověk se může prohřát i jinak a aktivovat prsty na futrech problém nebyl.

Postupně lidé z izolace mizeli, ručička nervozity ukazovala mírný nadprůměr, ale to jen vytvořilo pozitivní míru adrenalinu. Nenadál jsem se a už mě vedli napříč Avionem do přechodky. Lídí hafo (ani jsem to nečekal), takže k bouldru měl hezky vytvořenou uličku a všici motivovali. Chyběl jen červenej koberec a bylo to dokonalé. Jak už to tak bývá, lidé jsou topiči a tak u stěny bylo větší teplo než jsem čekal. Jednička šla prvním pokusem, ale celkem nepříjemné zvednutí nohy a dynamický krok do TOPu, byly mírně stresujícím faktorem…

No nic všici jásají tak sednu na židličku, dám si svých zbylých osm minut dýchání a jde se dál. Druhej kousek byl větší potvora. Prvně to nešlo -> triko dolů. Nástup do dvou malinkých dal už celkem zabrat, načež musela následovat exploze síly nasměrovaná tak, že dobře a správnýmn směrem k zóně.

Pak jen po rukách na řezkách a konec byl za odměnu. V jednoprstovém topu jsem si ještě vyžádal levačkou potlesk a diváci neprotestovali :).

Trojka mírně převislá technická lahůdka. Prsty brečeli a ronili pot, tak všechno bylo daleko těžší. Těžké do zóny a perfektně provést průtlak do oblinek. Jelikož jsem měl neskutečnej pocit, že z těch oblin prostě zteču, tak poslední jump do hrany jsem šel na max. Vědomí, že držím spustilo emoce a Avion zažil můj řev :D.

Takže to šlo výborně. Z tleskání diváků jsem vydedukoval, že topů se moc neleze. Jenom ten buoldezer plný síly (ano Martine tebe myslím:)) co lezl hned po mě to tam dával jeden za druhým. Takže motivace na čtyřce pořád veliká! Prvním pokusem jsem dolezl nejdál ze všech pokusů, ale pak následnoval exponenciální sestup síly, což vyústilo v brutální natečení a okamžitou slabost. Pokus od pokusu jsem končil blíže startovacímu chytu a bylo jasné, že tenhle boulder nedostanu.

Zafandil jsem marťasoj, protože svému lezeckému vzoru prostě musíte fandit, i když víte že bojuje proti vám.

Vyhlášení i celé závody byly celkem přesné co se času týká a tak jsme ještě stihly uplatnit naše slevy v Nort Facu v Avionu.

Následnoval přesun k Jirkovi Romanovskému vyhodit věci a něco pojíst předtím, než půjdem okupovat Tendon block. K mému překvapení se zde pár borců pralo s bouldrama z kvalifikace, smekám za tu vytrvalost. Jirka měl den po závodech narozky, tak jsem mu přivezl výbornou meruňku, kterou jsme vypili s kým to šlo. Nicméně litr na tolik lidí je málo, tak Adam s Jirkou zajeli pro další do obchodu a jelo se dál. Afterparty směle pokračovala, hodiny ubýhaly, poznal jsem další super lidičky a když už nás to všechny zmohlo, tak jsme po páté hodiny Tendon blok opustili a jeli zpět k Jirkovi.

Není nic lepšího než splnit své cíle a pobavit se s přáteli! Závody byly super a díky všem, kteří nám umožnili zase jednou poměřit mezi sebou síly. Díky organizátorům, stavěčům a celému týmu okolo.

Nakonec ještě přidávám video s mými pokusy.

Převeliké díky patří mým sponzorům, kteří mě celou sezónu drželi a podporovali! Rock Pillars, Ocún a AIX