Krásný Magic Wood

Středa 10.8.

Dlouho jsme přemýšleli, jestli pojedeme na výjezd do skal po české republice nebo zvolíme dlouhou cestu až do Švýcarska. Nakonec pár dní před odjezdem jsme se rozhodli procestovat kousek světa a podívat se na nová místa. V autě máme místa dost, protože jedeme jenom dva a navíc jsem autíčko trošku vytunningoval. Oddělal jsem zadní sedadla a vyrobil dřevěnou konstrukci ala postel, abychom mohli spát v autě. Ve středu ráno dobaluju poslední věci a vyjíždím směr Lubná, kde nabírám Marušku a další spoustu věcí a vyrážíme naproti novým zážitkům. Celý den se jelo krásně. Řídil jsem sám, ale pár zastávek na protažení nohou mě drželo v řidičské pohodě. Dojeli jsme až k Bodamskému jezeru do města Lindau (Německo), dali jsme svačinku a pokochali se výhledem na jezero a Alpami vytvarované pozadí.

Nakonec jsme přejeli přes Rakousko až do Švýcarska do města Rorschach, kde jsme chvilku poseděli dojedli zbylé řízečky od Maruščiné mamky a pokochali se výhledem na zapadající slunce. Zaparkovali jsme si u pedagogické školy a přespali do rána.

Čtvrtek 11.8.

Ráno rychle mizíme a pokračujeme do městečka Sankt Gallen. Hezoučké městečko s krásným klášterem.Chtěli jsme navštívit klášterní knihovnu, ale jelikož jsme ranní ptáčata, tak nám nebylo přáno – prý až v 10h. Volíme tedy další místo na „koukání“ tentokráte to byla taková malá zoologická zahrada, kde byli kozorozi, kamzíci, divoké kočky, sysel atd. Vstup byl zadarmo a hezká procházka:).

Na programu cesty už je jenom Magic Wood a tak nám nezbývá než si razit cestu dál na jih. Rozhodli jsme se nekupovat dálniční známku ani v Rakousku ani ve Švýcarsku. Měli jsme sebou navigaci a ta nás dobře vedla mimo dálnici až nakonec přes městečko Andeere ke kempu Magic Wood. Je to asi tak hodinka a půl cesty zdržení oproti dálnici, ale my nikam nespěchali. Parkujeme na parkovišti a trochu se rozhlížíme. Zahlídneme české značky a tak hurá za nima. Měl jsem od Martina stráníka echo, že tu má být Adam Fiala a taky že jo. Seznámili jsme se mrkli u nich do průvodce a šli si pro věci a hurá lézt. Měli jsme sebou jenom takového tištěného průvodce na pár listů A4. No řeknu vám orientace nulová a zmatenej jsem byl až za ušima. Takže první den spíš turistika než nějaké lezení. Zkoušel jsem také Unendliche Geschichte 2, ale marně.

 

Pátek 12.8.

Od auta se vyprdelíme až později a před jedenáctou jsme v kempu. Zjistili jsme, že je tohle ten pravej čas pro kluky ostraváky a tak se k nim přidáváme a vyrážíme do skal. Míša tu má rozlezon Höhenzone 7C a pokus od pokusu je na tom lépe. Ukážou mi pěkné Dropzone 7A na stejném kameni a Höhenrausch 7B+ oboje přelézám prvním pokusem. Pouštím se tedy do Höhenzone  a na druhý dávám. Pěkný kámen – lezení po lištách. Parádní rozlezení. Opouštíme kluky a jdem dál. Zastávka na největším kamenu u vody, kde si maruška rozpracovala Beach Easy 5B a já si lezu klasiky Grit de luxe 7A+ a Slip Slap Slop 7A, které mi na 7A přišlo docela svižné. Po cestě potkáme místní klasiku Dinos don’t dyno 7B, jako milovník skoků si to musím zkusit a dolétám druhým pokusem.

Zkoušíme nějaké lehčí věci a vracíme se k autu. Po cestě potkáváme na Bruno Bloku Adama jak zkouší Du Cote Du Seschuan 7C+ po 4 dnech má parádně vyladěnej program. V prvním pokusu padá, ale dalším už dolétá do doskokového madla. Radost až na kost. Jak jinak když se posunují hranice :). Chvilku postáváme, až mě Adam začne přemlouvat ať to jdu taky zkusit. Ukazuje mi přesně co a jak a já že teda jo. No vymyšlené to měl suprově, kroky mi sedly a tak jsem prvním pokusem hned v doskokovém madle. Paráda určitě nejtěžší flash. Kluci odcházejí do kempu se najíst a já s Maruškou ještě chvíli zůstáváme na Bruno bloku. Pověsím se do Nekonečného příběhu 8A a druhým pokusem dne posílám. Paráda! celkem slušná salba na druhý den lezení:). Jdeme se najíst a spát. Jelikož jsme chtěli pár euro ušetřit, nespíme v kempu, ale kousek dolu v údolí.

 

Sobota 13.8

Rest day, kdy se jen tak procházíme po kopci, Maruška zkouší nějaké lehčí bouldry a já se jí snažím ukázat jak na to. Nakonec se zase sejdem s Ostravákama u další místní klasiky a to Blown Away 7B - moc pěkný traverz přes lišty a stisky v převislé hraně zakončené nátahem do lišty a bojácným výlezem.

Neděle – Pondělí 14.-15.8.

Na neděli byl plánovanej rest v podobě procházky do nejvýše stále obydlené vesnice ve střední Evropě Avers-Juff. Je to tu hezké, ale neskutečně drahé. Projdeme se kus nahoru do kopce a pak se vracíme zpátky.

Trochu sprchlo a většina věcí byla mokrá,  sice jsme po lese v pondělí brouzdali, ale lézt se dalo zase jen něco lehkého a suchého. Zkoušel jsem si nalézt do Octopussy, ale nějak mi nešlo přehození nohou, tak jsem se na to vyprdnul. Jo a koupili jsme průvodce. Pokud se na to chystáte, připravte si 45€ za Swiss blok nebo 40€ Alpine blok. S tím tištěným bychom byli ztraceni.

Úterý 16.8.

V noci, těsně předtím než nás kempař vyhmátl a vyhoukal ze spaní, jsem koukal na Louder than eleven což mě namotivovalo jít se podívat na Mutertag 8A a Voigas 8A+.

Muttertag je v podstatě campus shyb se špatnýma nohama. Pokusuju docela dost, ale nechávám to uležet. Voigas je nádherná linka s těžkým startem a koncovým skokem do leva do spárky. Po hodně pokusech to zkrokuju, ale spojit se mi to nedaří a tak se vydáváme dál směrem k Foxy Lady 8A. Rozkládáme matice a druhým pokusem už jednou rukou držím lištu. Říkám si to půjde a taky že na čtvrtý pokus to dávám. Radost veliká, ale je to spíše lehčí kousek (co se skokové varianty týká).

O kámen dál se potkáme s rodinkou lezeckých nadšenců a Luboš na mě z dálky jak jsem to prej lezl. Říkám skokem a on se jen usměje a že to prej není varianta pro něho :o). Slízáme k nim a Monča s Jíťou zkouší Rothmo 7C+. trošku jim v tom chybí délka a tak tam mají hezké pády. Dopad tu stojí za prd, takže hodně matic sebou. Když už jsem tam, tak si nechám vyradit program a  jdu to taky zkusit. Po pár pokusech vymyslím ještě jednu patu a za dalších pár pokusů dávám. Jsem taková vyžírka O:-). Holky to ještě zkouší a Luboš čeká na podmínky. Loučíme se a odcházíme na koupačku. S Adamem se domlouváme na zítřejší Octopussy na podmínku. On že prej teda vstane a půjde to potrápit taky.

Středa 17.8.

Po osmé jsme u chobotnice a rozkládáme matice u kamenu naproti, kde jsou nějaké šestky. Rozlezeme se v nich a jdeme na to. Hned prvním pokusem všechno těžké přelézám, ale vyteču z takové malé lištičky na pravačku.

Adam se do toho pověsí, ale nějak se mu v tuhle „brzkou ranní“ hodïnu neleze odobře. Já mám mírnej psychickej blok, že jsem spadnul z vylezeného bouldru a tak další pokusy se trépím. Oba se v tom s Adamem plácáme až nakonec tu smůlu zlomím a asi 5 minut předtím, než začalo svítit na oblinu na hraně Octopussy 8A posílám.

Radost veliká a rozhodně pro mě těžké 8A. Ode dneška už poctivě spát v kempu =/.

Čtvrtek 18.8.

Jak jinak než rest day. S Maruškou se jedeme podívat na jezero Val di Lei, což je vlastně taková hranice mezi Itálií a Švýcarskem. Je to tu krásné, ale místy dost fouká.

Po chvíli chůze nacházíme sýrárnu a na cestě zpět se tam stavujeme. Přivítal nás místní velice příjemný farmář ve věku něco přes 50 let. S Maruškou si pokecali německy, takže moc nevim co říkal, ale sýry měl výbormé a provedl nás po sklípku s uloženými sýry. No a když z něho nakonec vylezlo, že nám dá tvarohový sýr navíc a i ten druhý zadarmo, no eccellente. Odpoledne jsme šli prolézt lehké věci a ke konci dne se stavuju za Adamem na Supernovu 7C, kterou mi vyradí a sám skoro vyleze, ale asi jako já v octopussy spadne už ve vylezeném. Po pár hrozných pokusech mě osvítí a přelézám. Další z nádherných bouldrů v magickém lese.

Pátek 19.8.

Odpoledne a přes noc zase hodně pršelo a tak bylo opět skoro vše mokré. Jdeme se podívat do sektoru Kamel na BlindFlug 7A a BlindFish 7B. Fluga dávám z první. Adam si to osvěžuje z minulého výjezdu taky a ještě jeden ze „slovenských bratrů“, kteří přijeli ze španělského Albaracinu. Já mezitím vedle vylezu Fish, čapnu Marušku a jdeme na Voigas. Po pár pokusech se v tom zase cítím dobře, ale pravé rameno se začíná ozývat, tak doufám, že to dám rychle. Po chvíli boje to tam opravdu je a já držím doskokovou spárku. Radost jak cip :D a moje chvilka slávy.

Mařenka má taky radost, tak je to super. Scházíme dolů, kde Renča leze 6A+ hranu v mokrým výlezem, který ji bohužel nepustil. Zase začáný pršet a tak se hrnem do kempu a ostraváci začínají balit. Zavládne smutná atmosféra, že tam budem 3 dny sami… Míša nám přenechává nedopité pivní žezlo Radegastu a za zběsilého mávání opouštějí kemp. Vaříme večeři, ale zase začíná chcát, tak děláme přístřešek. Najíme se, koukneme na filmek a jdeme spát.

Sobota 20.8

V sobotu brzy ráno ještě prší a tak se u snídaně domlouváme, že to odpoledne zabalíme a vyrazíme domů. Stejně by šlo lézt až v neděli odpoledne. Dopoledne ještě stíháme udělat pár fotek na měm nejcenější MW skalpu – Voigas, a pak už vyrážíme domů. Kousek níž v údolí se ještě vykoupeme naposledy v řece a dáváme sbohem Alpám. S přestávkami dojíždíme až do ČR a na benzínce to zapíchneme na spaní.

Neděle 21.8.

Oo půl šesté ráno provedu na benzínce ranní hygienu a vyrážíme už po českých dálnicích směr domov. Byl to super výjezd. Nové zážitky, parádní linie, parádní místo, prostě trip jak cip:o) určitě MW doporučuju!!!

 

Velké díky patří mým sponzorů! RockPillars mě stále zásobuje perfektními lezečkami a Ocůn mi dává dopadiště a vše ostatní co k lezení potřebuji. Firma AIX zase může za to, že mám na čem trénovat :).